Na závodišti K&V opět začíná závodní sezóna a tentokráte je to začátek s plnou parádou, protože na první dubnové dny pro Vás máme připraveny hned dvě soutěže - drezurní soutěž Jarní lehkost a cit Vás prověří v tom, jak zvládnete zajet všem jistě velmi dobře známou úlohu Z2 a western plesaure pro začátečníky s názvem Rozkvetlá přehlídka Vás zase otestuje v základních znalostech této disciplíny a westernu obecně. Tak co, troufnete si na nějakou ze soutěží nebo se příjdete podívat jen jako diváci?

CKSO - Vyhodnocení soutěže

1. prosince 2013 v 12:05 | Vendy |  Akce

Píše se datum 30. listopadu 2013 a na novém závodišti, které dostalo jméno Krása a Vznešenost, panuje čilý ruch a to i přes to, že venku se teploty drží nepříliš vysoko nad bodem mrazu. Ovšem dobrou zprávou je, že alespoň sluníčko mírně vykukuje zpoza mráčků a na déšť to taktéž nevypadá - navíc, do závodu se jistě teplota ještě o něco málo zvedne, takže by ze soutěžících neměly odpadávat rampouchy - ač bez rukavic na jízdu ani nepomýšlejte, jelikož prsty by něco takového rozhodně nepřivítaly. A proti přicházející zimě jistě pomůže teplý čaj či káva, které jsou k dispozici u stánku, který stojí poblíž venkovní jízdárny a i něco k svačince se zde jistě najde - minimálně té vařené kukuřice, párků v rohlíku a hranolek je pro všechny hladové návštěvníky dostatek. A pokud máte raději zájem o něco, co nepatří do kategorie rychlého občerstvení, restaurace je odsud co by kamenem dohodil.
Za pět minut jedenáct však končí neorganizovaný chaos a začíná alespoň nějaký pořádek. Vzhledem k ozvučení celého areálu závodiště se začne linout celým prostorem hudba, která je předzvěstí toho, že se již začíná něco dít. Poslední tóny pomalu doznívají a ozve se pro některé ne až tak neznámý hlas: "Vítám Vás všechny na našem nově otevřeném závodišti u příležitosti našeho prvního závodu. Mé jméno je Vendy a budu Vás provázet tímto a následně snad i všemi dalšími závody, které se zde budou konat. Teď Vás však hodlám seznámit s dnešním programem. Za pár minut začínají prezentace koní, proto prosím jezdce, kteří jsou první na pořadí, aby se dostavili k venkovní jízdárně i se svými čtyřnohými partnery. Prezentace koní a jejich jezdců začíná již za tři minuty." Postupně se tedy střed dění přesune na jízdárnu, na jejíž krátké stěně přiléhající k volnému prostranství za jízdárnou se nachází stolek jakési komise, kterou tvoří samozřejmě sourozenci Myškovi - muži jakožto porotci a žena sedící na kraji stolku je pak právě zdejší komentátorka - avšak ještě společně s dalším starším mužem, který mezi zastupuje kvalifikovaný veterinární dozor.
"Právě máme jedenáct hodin, alespoň dle mých hodinek," pronese opět hlas komentátorky s nádechem smíchu, "a na kolbiště již přichází první soutěžící…" pokračovala Vendy se svým komentováním a postupně představila při jejich příchodu na kolbiště každého soutěžícího - jezdce i koně - jménem a názvem reprezentované stáje, načež jim dala prostor do doby, než na kolbiště vkročila dvojice další, aby měli všichni přehled o tom, co se právě děje. Na závěr, když poslední dvojice opustila jízdárnu, Vendy ještě prohlásila: "Děkuji všem účastníkům za jejich prezentaci. Nyní všem přeji dobrou chuť, pokud mají v plánu zamířit na oběd a účastníkům připomínám, že v jednu hodinu začíná technická porada pro soutěž, která se bude odehrávat v budově penzionu. První dvojice na trasu vyrazí přesně v půl druhé, pojede se ve stejném pořadí, v jakém se soutěžící představovali."
Během pauzy, která trvala půldruhé hodiny, aby měli účastníci dost času připravit své koně i sebe na cestu, se většina lidí zastavila na oběd. A poté se lidé začali zase shromažďovat v místech za jízdárnou, odkud měli účastníci vyrazit. Z původního osazenstva personálu, se však nyní zde nacházela jen Vendy a pan veterinář - MVDr. Mojmír Zlatníček, jak mohli zjistit ti, kteří nahlédli do soupisky porotců na vývěsce - zbylí dva sourozenci Myškovi se nacházeli neznámo kde. Ovšem to měla v plánu komentátorka Vendy, kolem které se aktuálně ochomýtala její věrná fenka, právě objasnit:"Konečně se dostáváme k srdci dnešního programu, Ráďa již vyrazil na své stanoviště, jelikož má pro soutěžící připravený jeden snad zajímavý úkol, ovšem více již neprozradím. Jára bude zase na svém koni Čertovi doprovázet v některých částech soutěžící kontrolujíc je z dáli, aby se nikdo neztratil a aby v případě zranění byl na blízku soutěžícím - ovšem věřím, že se nic neočekávaného nestane a průběh soutěže bude bezproblémový," prohlásila Vendy chvíli před tím, než měl začít závod.
"Na cestu se právě připravuje Bloody společně s Dekameronem reprezentující jezdeckou akademii Florestu, kteří mají pořadové číslo jedna. A teď společně vyrazili na cestu. Pro zvědavé diváky uvedu, že Dekameron je osmiletý valach Oldernburgského koně. Čas startu je pro ně 13 hodin a 30 minut k tomu a teď mají před sebou poměrně dlouhou cestu zdejší hezkou krajinou, takže jim přeji příjemný zážitek a hlavně štěstíčko," oznámí Vendy do mikrofonu a její hlas se opět rozlehne po širém okolí. Jelikož je hezky a slunce se drží poměrně statečně, je vidět dosti rozsáhlou část luk, až k okraji lesíku, ke kterému dvojice míří. Ještě dříve, než se však první dvojice ztratí mezi stromy, na start se připravuje dvojice další.
"A s pořadovým číslem dva vyráží právě na trať čtrnáctiletá jezdkyně Joanie na devítileté Holštýnce Bouři, reprezentující zde taktéž jezdeckou akademii Florestu, která má v této soutěži hojný počet reprezentantů, uvidíme, jak se této obzvláště početné skupině bude dařit v této přátelské soutěži. Druhá dvojice tedy startovala v třináct hodin a pětatřicet minut k tomu, přičemž k dalšímu startu se již opět schyluje, jelikož se nám chystá dvojice s pořadovým číslem tři, tedy patnáctiletá jezdkyně Sabina Pomothyová společně s koněm Ireng Setan, což je teprve tříletý hřebec Anglického plnokrevníka, ovšem vzhledem k nenáročnosti trasy by neměl být ani jeho nízký věk překážkou… a právě startují!" informovala všechny Vendy, jelikož role startéra se nechopila a raději přijala nabídku pomoci od pana Zlatníčka.
"Abych nezapomněla, Sabina Pomothyová se svým čtyřnohým partnerem reprezentují jezdecký klub Rozalis, který je zapsán již mezi našimi stálými účastníky a i reprezentace v této soutěži se počítá. Ovšem abych stihla představit další dvojici dříve, než vyrazí na "dráhu", takže se právě přesuneme k další dvojici, která se nám dnes představí - a snad jen v tom nejlepším světle. Číslo čtyři pro dnešní soutěž má opět reprezentantka jezdecké akademie Floresty, teprve třináctiletá Clair na hannoverské klisně Pomněnce, které je letos taktéž 9 let. Startovním časem pro tuto dvojici je třináct hodin a pětačtyřicet minut. Přičemž abych ohlásila i co se děje za oponou stromů, tak první soutěžící se již dostala za krátkou část trasy, která je vedena po asfaltové cestě, a již je tedy u třetího stanoviště. Divákům oznamuji a soutěžícím připomínám, že stanovišť je pět, z čehož u prvních třech jsou úkoly teoretické, avšak u dvou zbylých pak jde již o jezdeckou praxi. A samozřejmě nejde jen o otázky, ale hodně taktéž záleží na tom, jak si jezdci poradí s celou trasou. Ovšem teď již k další dvojici, která právě vyráží na svou cestu, jelikož jsou již bez deseti minut dvě hodiny. Jedná se o šestnáctiletou jezdkyni Nadvady, studentku jezdecké akademie Floresta a její čtyřnohou kamarádku šestiletou Hannoverskou klisnu Valhallu. A já s dovolením přejdu hned k další již se připravující soutěžící, která je taktéž součásti party již několikrát zmiňované akademie Floresty, patnáctileté rusovlásce Eliz, kterou na svém hřbetě nese devítiletý holštýnský hřebec Gentleman. Pro zajímavost uvedu, že tohoto závodu se účastní, co se koňské společnosti týče, hned čtyři hřebci, pět klisen, ale pouze jeden valášek. Kdežto u jezdců máme skrz na skrz dámskou společnost," pousmála se a pak ještě delší dobu vyčkávala, než představila i další dvojici.
"A jelikož máme právě dvě hodiny odpoledne, od startu právě vyrazila Toffi s holštýnským čtyřletým hřebcem Cassilasem. Tato dvojice je v této soutěži reprezentantem stáje Cavallino, která je taktéž zapsána mezi naše účastníky a tak věřím, že i odsud bude v budoucnosti k našemu závodišti mířit více nadějí jezdeckého světa. A na start se nám právě připravuje již osmý soutěžící pár, tentokrát opět reprezentující jezdecký klub Rozalis. Soutěžní dvojicí je třináctiletá Aneta Poliáková s patnáctiletou klisnou Kessie, která je v této přátelské soutěži nejstarším soutěžícím koněm. A samozřejmě… I jim přeji příjemnou cestu." Vendy se následně odmlčí na delší dobu, ovšem poté se opět ohlásí a pokračuje v představování. "Právě před chvílí vyrazila do terénu taktéž Melissa Swift, která je mimochodem zapsaná mezi stálé účastníky našich závodů a tedy se jí již tato soutěž bude počítat mezi její závodní aktivitu zde. Klisna Solaris Favorinna, se kterou se této soutěže účastní, je tříletým zástupcem plemene Holandský teplokrevník. A s číslem 10 a časem startu 14:15 je zde pak čtrnáctiletá jezdkyně Zorina Loreová, která s šestiletým hřebcem Trakénského koně Delucios Rewnoise, zde reprezentuje taktéž jezdecký klub Rozalis," ohlásila Vendy i poslední soutěžící a pak se jala komentovat průběh soutěže.
"Jak jsem právě zjistila, první dvojice se již dostala přes první praktický úkol k tomu druhému, který je však již složitější. Ovšem s tímto tempem se jistě brzy dostanou do našeho zorného pole, jelikož výstup s lesa je sic na jeho okrajové části, ovšem pokud nebudou meškat, tak ten zbylý úsek se dá zvládnout celkem rychle. Ovšem samozřejmě, tato soutěž není jen o čase, nejdůležitější jsou úkoly, které byly pro soutěžící připraveny, takže vyhlášení přesto bude probíhat až k večeru. V každém případě, postupně se všechny dvojice propracovávají přes jednotlivé úkoly, a lze zde vidět, že některé dvojice vybraly i poměrně rychlé tempo pro přechod mezi stanovišti, takže se nám občas dvojice i hromadí, ovšem samozřejmě s tím se počítalo a všechno tedy je tak, jak má být…" a tak pokračovala, ač příliš mnoho informací i přes délku svého projevu nevyslovila. Tedy až do doby, kdy oznamovala, že se dvojice dostaly přes závěrečný úkol a míří již směrem k tribunám, kde se po nějaké době jezdci se svými koňmi zase začali shromažďovat a jako poslední se objevili i sourozenci Jára a Ráďa, přičemž byly přineseny i výsledky všech testů.
"Věříme, že jste si akci dostatečně užili a nyní využijí jezdci nabyté volno k postarání-se o své čtyřnohé partnery a samozřejmě i sebe, jelikož vyhlášení by mělo být podle původního plánu až v 18 hodin, avšak vzhledem k tomu, že soutěž byla dokončena dříve, než se předpokládalo, tak je možné, že vyhlašování výsledků proběhne dříve, ovšem o tom všem budete včas informováni," informovala nakonec ještě všechny Vendy a pak se dali do sepisování výsledků a následně i na nadepisování diplomů.
Nakonec bylo přesunuto vyhlašování výsledků na pátou hodinu odpolední, jelikož se zjistilo, že výsledky byly shrnuty poměrně brzy. A tak se v 15 hodin opět rozezněla hudba z reproduktorů rozmístěných po areálu, načež Vendy oznámila, aby se všichni vydali zase k venkovní jízdárně, hlavně tedy soutěžní dvojice, aby mohlo začít předávání diplomů a stužek. Všichni tři Myškovi již čekali na jízdárně společně s doktorem Zlatníčkem.
"V prvé řadě Vám všem děkuji za účast na této akci. Bylo nám potěšením hostit tolik nadějí jezdeckého světa a věříme, že se spolu nevidíme naposledy. V každém případě, teď bych ráda předala diplomy a stužky úspěšným účastníkům," pronesla Vendy ve chvíli, kdy již všichni jezdci se svými koňmi nastoupili k vyhodnocování soutěže. "Začnu však od těch méně úspěšných, kteří si však stejně vážili tu cestu sem přijít a za to bych jim chtěla poděkovat. Za účast děkuji Anetě Poliákové a Kessie z jezdeckého klubu Rozalis, Zorině Loreové s Delucois Rewnoisem a Sabině Pomothyové s Ireng Setangem taktéž z klubu Rozalis. Dále pak Joannie s Bouří z jezdecké akademie Floresty a Bloodye s Dekameronem, které taktéž patří k akademii Florestě," postupně vyjmenovala a potřásla si rukou se jmenovanými jezdci, načež přistoupila k diplomům, ten vzala první dva svrchu a její bartr Jára mezitím vzal dvě stužky z krabice. "Stužka z této akce právem náleží Solaris Favorinně, a diplom její jezdkyni Melisse Swift." Prve připnul Jára klisně stužku na ohlávku a následně Vendy pogratulovala jezdkyni a předala jí diplom. "A další diplom, který zde mám je pro Clair a stužka tedy pro její čtyřnohou partnerku Pomněnku," informovala pak a s gratulací předala diplom, připínání stužek nechávajíc na bratrovi. "A dalším z úspěšných účastníků je Toffi s Cassilasem z jezdeckého klubu Cavallino, kterým taktéž blahopřeji," usmála se, předala další z diplomů jezdkyni a hřebci byla opět připnuta stužka. "A už zde máme pouze tři další účastníky, kteří ještě nebyli odměněni za svou úspěšnou účast a to jezdkyně Eliz a hřebec Gentleman, a Joanie s klisnou Bouří, kteří zde dnes přijeli z jezdecké akademie Floresty, A nakonec je to dvojice, která získala v soutěži bodů nejvíce, a to jezdkyně Nadvady a klisna Valhalla, kterým tímto gratuluji k úspěchu." A tak byly všechny diplomy a stužky rozdány. "Co ještě dodat? Přeji všem šťastnou cestu zpátky do domovské stáje a budu se těšit na další shledání, které snad přijde co nejdříve," zakončila svůj proslov Vendy a tak se postupně jízdárna i její okolí vyprázdnily a všichni účastníci zase odjeli.
Ovšem závodiště již vyčkávalo na další akci, která se zde bude konat.

ORIENTAČNÍ tabulka výsledků
1.Nadvady & Valhalla
2.Joanie & Bouře
3.Eliz & Gentleman
4.Toffi & Cassilas
5.Clair & PomněnkaMelissa Swift & Solaris Favorinna
6.Bloodye & Dekameron
7.Zorina Loreová & Delucois RewnoiseSabina Pomothyová & Ireng Setan
8.Aneta Poliáková & Kessie
červeně označení neodeslali slohovou část soutěže

Odměny pro úspěšné účastníky

Stužky jsou pro všechny koně stejné, diplomy jsou specifické pro jednotlivé dvojice. Všechny odměny jsou za účast pro ty, kdož odeslali obě části soutěže. Nejsou zde rozlišena jednotlivá místa, jelikož se jednalo spíše o akci než o závod.
(pro 100% velikost obrázku bez deformace: pravé myšítko > otevřít obrázek na nové kartě)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jakého typu by měl být další závod?

Losovací 6.3% (1)
Testový 68.8% (11)
Slohový 25% (4)
Jiný (odpověď do komentářů) 0% (0)

Komentáře

1 Joanie Joanie | E-mail | 1. prosince 2013 v 15:36 | Reagovat

Omlouvám se, ale já jsem sloh posílala. Nevím, jestli to mám poslat ještě jednou....posílala jsem to včera a vím to napsoto jistě! Díky za odpověď.

2 Ráďa, Vendy a Jára Ráďa, Vendy a Jára | E-mail | Web | 1. prosince 2013 v 17:39 | Reagovat

[1]: V tom případě jej pošli znovu, ovšem opravdu ani na mailu, ani v komentářích žádný další text nebyl.

3 Joanie Joanie | 1. prosince 2013 v 17:45 | Reagovat

[2]: tady: Dopoledne jsme přijeli do areálu závodiště. U železné brány, na které bylo vidět, že je nová, ale dělaná ve starším stylu Tom auto zastavil. Jelo nás docela hodně, mojí Bouřku vezl Tom, takže jsem jela s ním v autě. Nebylo to sem moc daleko, to bylo dobré, koně nebyli v koniboxu moc dlouho. :) Takže jsme zastavili u brány a k okénku se sehnul neznámí mladík. „Dobrý den, vítám vás tu. Tudy jeďte dál, bratr vás navede, parkuje se na dlážděném prostoru,“ ukazoval kluk rukou dál za bránu. „Díky.“ Jen řekl Tom a jen dál. Hned jsme zahlédli dalšího muže, který nám ukazoval na jedno parkovací místo vedle dalšího auta. Tom kývnul a opatrně zaparkoval.
Vystoupila jsem a rychle obešla konibox. Vyvedla jsem klisnu ven a následovala nějakého zaměstnance, který mi měl ukázat, kde budu moci provizorně ustájit Bouři. Slečna mě dovedla do stáje a provedla mezi boxy. „Tady, číslo 13 je vaše,“ otevřela box, „Je to vše, žlab, liz, napáječka…,“ ukazovala. Pak se omluvila, že musí jít pro dalšího hosta. Jen mi ukázala, kde jsou sedlovny a můžu se tam převléknout. Poděkovala jsem a zavedla kobylku do boxu. „Nojo…hodná holka jsi. Šikovně jsi to zvládla, šikovná.“ Hladila jsem Bouřku. Sundala jsem jí ohlávku i vodítko a zavěsila je na věšák vedle dveří boxu. Pak jsem dveře zabezpečila a šla si pro tašku do auta. Vzala jsem si ji z kufru a spatřila, jak Tom pomáhá Pomněnce a Clair. Kývly jsme na sebe s kamarádkou a pak jsem šla zpátky do stáje se zelenou sportovní taškou v ruce. Došla jsem do sedlovny, kde byly skříňky. Koukla jsem, jestli tam není někde vchod do šatny, ale převlékalo se zde. Takže jsem tašku otevřela a vyndala z tašky uniformu, kterou jsem reprezentovala naší Akademii. Byly tam krásné puntíkaté rajtky, tričko, mikina, přilba, rukavice a v igelitce, aby mi nezašpinily tašku, vysoké jezdecké boty. Přilbu jsem nechala v tašce, vezmu si jí později. Převlékla jsem se z džínů a černého útlého trika do uniformy a natáhla si boty. Tašku jsem hodila do jedné skříňky, kde bylo mé jméno a dala jsem tam i rukavice, přilbu a vestu, ale ta asi nebude potřeba. Pak jsem z tašky vyhrábla gumičky a čisticí sadu a šla k Bouři. „Ahojky krásko,“ dala jsem jí pusu na čumák a zavřela jsem za sebou, „Teď je na čase tě zkrášlit, co?“ něžně jsem ji pohladila po krku. Gumičky jsem hodila do prázdného žlabu, abych je neztratila :D a vzala si gumové hřbílko. Tím jsem začala dělat na srsti klisny kruhy a sundávala z ní tak všechen prach a špínu, kterou na sebe nachytala během jízdy. Začala jsem na krku a skončila jsem u zadních nohou a zádi. Pak jsem si vzala ještě tvrdý kartáč a stejně tak udělala i sním. Na měkký kartáč jsem si nastříkala lesk a celé tělo Bouře jsem s ním přejela. Teď se klisna krásně leskla a její hnědá až černá srst se blýskala jako zrcadlo. :D Odložila jsem kartáče a vzala hřeben. Tím jsem rozčesala postupně celou hřívu a dala jsem si záležet, aby to kobylu netahalo. Stála klidně, to pro mne bylo znamení, že jí to nevadí. Když byla hříva rozčesaná, zapletla jsem ji do bobánků. Jeden jsem opravila, nepovedl se mi. Pak jsem jí rozčesala ohon. Ten jsem začala splétat jako francouzský cop. Zapletla jsem ale jen dvacet centimetrů, pak jsem konec svázala gumičkou a dál to nechala. Zkontrolovala jsem Bouřce oči, hubu a nozdry, jestli se při cestě někde neškrábla, ale byla ok. Tak jsem jí opustila a všechno jsem uklidila do skříňky. Po stáji už se pohybovalo víc lidí a v sedlovně jsem potakala Eliz, kterou jsem znala z Akademie.
Teď bylo na řadě kobylu nasedlat. Proto jsem s pomocí Toma k boxu nanosila sedlo, uzdečku, udidlo, ohlávku, dečku, gelovku, bandáže a botičky. Klisně jsem ale zatím nasadila jen ohlávku a cvakla jí vodítko. Měla jsem startovní číslo 2, takže jsem si zaběhla do sedlovny pro přilbu, nasadila jsem si rukavice a šla pro klisnu. Vyvedla jsem ji před stáj a ujmula se mě stejná zaměstnankyně jako předtím.
Dovedla mě k venkovní jízdárně, kde už byla Niora, Sue a Tom. „Hodně štěstí Joanie, Blood už to má skoro za sebou, zvládla to levou zadní a ty to dáš určitě taky,“ utěšila mě Niora. Pak mě zavolali, já si zkontrolovala číslo na levém rameni, jestli drží a vyrazila. Bouře šla klidně vedle mě, vůbec to neřešila. Byla naučená mít osobní prostor a nespěchat, za to jsem byla moc ráda. Dovedla jsem ji na ruce v kroku před porotu a provedla zastavení. Kobylka zastavila přesně vedle mě u mých nohou. „Hodná,“ pochválila jsem ji potichoučku. Pak jsem se otočila na porotu. „Dobrý den, jmenuji se Joanie a studuji na VJA Floresta. Narodila jsem se v roce 1999 a na Akademii studuji od konce srpna. Toto je Bouře. Klisna plemene Holštýn, čistokrevná. Od raného věku se účastnila závodů a přehlídek. Je narozena 16.12., tento rok bude devítiletá.“ Domluvila jsem a se zatajeným dechem čekala na reakce. „Pochodem vkrok,“ ozvalo se jako blesk z nebes. Čekala jsem dloouho. :D Takže jsem se zase otočila bokem ke klisně a zhluboka vydechla. Srovnala jsem s ní krok a vyšla. Obešly jsme oblouk a na rovině jsem se rozeběhla do klusu. Bouře mě následovala, snažila jsem se jít stejnou nohou a docela se mi to dařilo. Na konci jsem zase v kroku zastavila. Pak jsem odešla z jízdárny pryč. Hned ke mně skočila Sue, Niora a Tom. „Dobrý, na poprvé super!“ říkali. Ještě se mi z toho točila hlava. Bouře stále v klidu stála, moc jsem jí pochválila a šla připravit na samotnou jízdu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama